OPTICKÉ VLASTNOSTI KAMENŮ

OPTICKÉ VLASTNOSTI KAMENŮ

Optické vlastnosti jsou charakteristické vlastnosti minerálů, díky čemuž je možné rozpoznat i mikroskopické minerály bez jejich poškození. To platí zejména pro průhledné kameny, tj.. procházející světlo. Znalost principů krystalové optiky má proto pro identifikaci drahých kamenů velký význam, protože umožňuje jejich barvy identifikovat bez jejich poškození.

Podle elektromagnetické teorie světla J.. C. Maxwella (1831—1879) spočívá v šíření elektromagnetických vln o délce 380-780 mm. Barva světla závisí na vlnové délce. Rychlost šíření světla ve vakuu je cca 300 000 km / s (zavřít 299 790 km / s). Rychlost světla ve vzduchu je o něco pomalejší; zatímco rychlost šíření světla v jiných průhledných tělesech, např.. ve vodě, sklo nebo křišťál, je vždy nižší než rychlost jeho šíření vzduchem. Tělo, ve kterém se světlo šíří různými rychlostmi jsou definovány jako tělesa s různou optickou hustotou - opticky hustší a opticky tenčí.

Poměr rychlosti světla ve vzduchu vp k rychlosti světla v uvažovaném prostředí v se nazývá index lomu n tohoto prostředí:

n = vp / proti

V amorfních tělech, např.. v opálu, a v krystalech běžného systému, např.. v kamenné soli, nebo fluorit, světlo se pohybuje stejnou rychlostí ve všech směrech. Tato tělesa se nazývají opticky stejnosměrná tělesa, tj. izotropní. U jiných krystalů však rychlost šíření světla závisí na směru - jsou to opticky vícesměrná tělesa, tj. anizotropní.